Epilog a děj Esence Zla 2011

Linie kultu Zlatého hada

Do skřety zpustošeného Cronbergu konečně dorazila výprava dobrodruhů, aby mu navrátila bývalou slávu, něco ale nebylo v pořádku. V okolí města se procházely podivné postavy a sledovaly dění ve městě. Věrní Kultu nalezli v knihovně zašifrované dávné proroctví, ve kterém bylo uvedeno místo posledního odpočinku média zapovězeného Zlatého hada a zmínku o tom, že do Cronbergu brzy dorazí ten, kdo je nekonečné temnoty hoden. A opravdu…do Cronbergu přijíždí Wilhelm von Rottal se svou gardou a krutovládu zahajuje popravou ubohé vesničanky, která si dovolila pochybovat o jeho záměrech. Ani královský inspektor, který s Rottalem přijel, nemohl popravě zabránit. Uctívači kultu naleznou hrobku média a jednu z částí sochy zlatého hada, díky níž očarují inspektora, který byl obětován a duše média se přenesla do jeho těla. Naštěstí byl brzy zabit skřety. Druhý díl modly objevila upírka ve zřícené věži a další díl padl do rukou bojovníkům z města při zabití nekromanta a prohledání jeho sídla… situace Kultu se začala komplikovat. Navíc se ve městě objevily repliky sochy, sic z pravého zlata, ale magicky bezcenné. Při bouři, která zamíchala realitou a odhalila několik vstupů do astrálních trhlin se povedl dobrodruhům bravurní kousek… nalezli démona, jenž vlastnil další díl sochy, ten se však dostal do rukou jednoho z theurgů a poté do Rottalova vlastnictví. Ten nechal zničit kouzelné zrcadlo v magické akademii zajišťující spojení s královským městem a pošpinil si ruce krví dvou čarodějek, jež byly v nesprávný čas na nesprávném místě. Poté všechny překvapil drak, vychovaný skřety, který obsadil severní průsmyk. Celé město vytáhlo do boje a draka společnými silami udolalo, i kult se přidal, neboť smrt draka byla velmi vítanou událostí… večer, po setmění, byl pomocí magického rituálu drak oživen. Rottalovi vše hrálo do karet, ovšem nepočítal s jednou věcí – že se i bojovný skřetí národ spojí s odvěkým nepřítelem – lidmi, aby zastavil rozpínající se zlo Zlatého hada. Tváří v tvář spojenectví lidí a skřetů Rottal stihl ukrást z knihoven tajnou mapu cesty do podzemí panské tvrze a s většinou svých mužů se zbaběle teleportoval. Občané spolu se skřety oslavovali konec tyrana, netušili ale, že to nejhorší je teprve čeká. Rottal v podzemí objevil prastarý chrám v němž se prokázal démonovi, chránícímu esenci zla, že je to on, kdo podle dávné věštby může vstoupit. Jedna z částí jeho modly ale byla falešná a démon se stal pánem Wilhelmova těla i mysli, jejichž prostřednictvím vypil čiré zlo, ukrývající se v hrobce. Krutý prastarý bůh – Zlatý had, byl zase blíže svému útěku z věčného žaláře… Ráno za úsvitu se za branami Cronbergu sešikovala dvě vojska – spojené síly lidí, skřetů a druidů proti Wilhelmovi von Rottal – který se prohlásil králem, jeho gardě, nemrtvému drakovi a měšťanům, posedlých démony. Bitva byla krátká a krvavá, padlo mnoho bojovníků na obou stranách. Poté ale posedlí démony utekli astrálními branami a osamocený Wilhelm von Rottal se s gardou teleportoval do bezpečí. Spojenecká vojska vyhrála a zasadila zlu v okolí Cronbergu smrtelnou ránu. Chapadla kultu se však rozrostla po celé Asturské říši a Wilhelm von Rottal nenechá ostudnou porážku jen tak… Nad městem se stahují temná mračna zkázy, ale naděje pro záchranu dobra v Asturské řísi stále existuje.

Linie zapomenutého boha

Potřeba ubránit Cronberg společně s přáním oddálit vlastní skon donutily Thigrida, Cronberského starostu, hledat v provincii zdroj moci. Z vyprávění svých předků si pamatoval legendu o polobohu, který sídlil v nedalekých lesích, o které po staletí pečoval. Legendu podpořili také druidé, kteří poznali, že o jejich nynější domovinu bylo v minulosti velmi dobře pečováno. První výprava vedla do srdce lesa, aby zde pátrala po stopách této moci. Výprava však narazila na neprostupnou, magicky udržovanou zeď z porostu. Po návratu do města započalo hledání způsobu průchodu lesem. V knihovně se nedochoval žádný spis, který by pomohl, ani nikdo z obyvatel nic nevymyslel. Druhá výprava vedla do mezisvěta - astrálu. Toto místo, kde se myšlenky proplétají s hmotou, bylo velice nestabilní. Bylo třeba vyhledat démona, který by pomohl nalézt řešení s neprostupným lesem. Démona ochotného pomoci výprava nalezla, astrál se však rozvířil, démon zmizel a bojovníci se od sebe vzdálili. Členové výpravy démona opět nalezli a s dalším vírem opustili astrál s potřebnou informací. Démon vydal pokyn donést zpět do astrálu irgonovou sekeru. Přes pochybnosti o záměrech démona byla sekera v tajnosti vykována a k další výpravě se připojilo mnoho obyvatel města. Skřeti předchozího dne dosáhli velkého vítězství a měšťané nutně potřebovali nějakou protizbraň. Výpravu svojí nečinností podpořil i místokrál. Z výpravy se dobrodruzi vrátili velmi vyčerpaní, nikdo však nezemřel. V irgonové sekeře se usídlil mocný démon, který si vybral Toma jako nositele sekery. V následujících dnech bylo dění kolem démona velice složité. Sekeru dvakrát zcizil Bonhart a dvakrát ji zase vrátil. Bonhart se snažil skrýt sekeru, aby zabránil jejímu využití kultem Zlatého hada. Mezitím skřeti oblehli město a donutili místokrále k útěku. Po zformování nové společné vlády lidí a skřetů nad městem a spálení části říšského zákoníku, se zformovala čtvrtá výprava. Bývalý starosta, společně s druidy, nejvyšším mágem Cronbergu a skřetím stařešinou se shodli na existenci onoho lesního boha a všichni členové výpravy jej chtěli nalézt, aby tím opět nastolili rovnováhu v Cronbergu. Členové výpravy však postrádali sekeru a proto nejdříve hledali Bonharta. Toho nalezli ve společnosti Moriho, démona, jež použil lidské tělo jako svůj domov. Mori byl bratr démona ze sekery a vysvětlil jeho záměry. Démon ze sekery přistoupil ke spojenectví s lidmi, aby pomohl nalézt lesního boha, který byl zároveň otcem jeho domovského astrálu. Výprava postoupila až na hranici lesa, zatímco se vojska Wilhelma von Rottala šikovala před hradbami města. Sekera hladce prolomila magické síly zelené hradby a výprava v rychlosti postoupila na skryté území. Zde je čekalo přivítání v podobě mnoha nemrtvých, kteří se živili silou, kterou zde zanechal bývalý ochránce. Nemrtví byli zničeni a posvátná půda opět vysvěcena. Lesní bůh, jehož jméno lze vyjádřit jen myšlenkou, byl vysvobozen z pout, do nichž jej spoutal nekromant. Démon ze sekery se s ním spojil a po jisté chvíli všichni ucítili přítomnost nového boha. Byl příliš slabý, než aby mohl zasáhnout do konfliktu, který se schyloval, sdělil však svoji vůli - skřeti, lidé i druidé musí bránit provincii před silami, které ovládají Wilhelma von Rottal a zabránit oživení nelítostného boha Zlatého hada.

Epilog

Prohraná bitva před městem Cronberg pro pány z Rottalu a samotného místokrále Wilhelma von Rottal není skutečnou prohrou politického či vojenského významu, samotná bitva je pouhé nic oproti tomu, co přijde. Ukázala však, že jsou tací, kteří se jeho tyranii postaví. Vypitím Esence se naplnila věštba, jenž byla kdysi dávno vyřknuta. Vyvolený získá pradávné dědictví dlouhověkosti s právem vládnout a panovat a současně s jeho vzestupem posílí vliv a moc Kultu zlatého hada. Dochází tak k obnovení starého řádu, jenž byl kdysi poražen a nyní je nejvyšší čas znovu se chopit moci a na svět povolat toho, jehož příchod otřese samotnými základy světa. Po bitvě došlo ke stažení vojáků elitní tělesné stráže a zbytku vojska pod velením vévody, legáta a kapitána Quinta, jenž se stal rodovým členem pánů z Rottalu, za zemské hranice provincie Cronberg. Zbyteček armády byl posilněn vojskem Královské a zemské asturské obchodní společnosti. Tento vojenský útvar jménem místokrále obsadil zemské správní město Neuburg, hlavní město Gelenských zemí. Mezitím se po prohrané bitvě místokrál teleportoval do Vilémova, kde ihned byla navýšena vojenská hotovost a vše připravováno na válku. Po nutně nezbytných opatření využil svých diplomatických zkušeností a konexí na dvoře krále Severního království, kde získal pro své plány vojenskou podporu a v králi tohoto králoství vlivného spojence. Podvratná diplomacie slaví úspěch. Ze Severního království si Rottal přiváděl invazní vojsko. Po dvou měsících začalo tažení do provincie Cronberg, jehož se účasnila vojska pánů z Rottalu, vojska Královské a zemské asturské obchodní společnosti, žoldnéřské vojsko Nejvyššího zemského úřadu a vojsko ze Severního království. Tak začala invaze …. Celé koalici velí Quintus. U tohoto tažení je také osobně Wilhelmina, velekněžka Kultu, podporující tažení prostřednictvím vyvolaných demonů z Astrálu … Po vtrhnutí koaličních vojsk do Cronbergu nalezla Rottalova vojska město vypleněné a prázdné, žádný z vítězů z památné bitvy před Cronbergskou branou se nenašel. Díky své moci se posléze místokrál objevil v Thermonu, kde donutil arcibiskupa, aby jej korunoval a tak jej učinil císařem. Poté byl arcibiskup zavražděn. Nyní císař Wilhelm von Rottal prohlásil Birkenfeld za císařství. Původní velikostně rozehlá Asturská říše se zmenšila o celou polovinu. Na území nového císařství se státním náboženstvím stal Kult v jehož čele stanula Wilhelmova sestra Wilhelmína von Rottal. Navíc v Asturském království započala občanská válka, kterou vyvolal císař Wilhelm I. Krutý s cílem obsadit Arad, stát se vladařem Říše, vojensky a územně posílit svou původní vlast, tedy Gercii a současně odstranit zbylé ostrůvky odporu věrných, jenž stojí za králem Asturského království, tedy Arnulfem I. Král unikl pokusu o vraždu, byl donucen uprchnout ze svého hradu a nyní se skrývá neznámo kde. V průběhu těchto válečných hrůz, kde pánové z Rottalu mají doposud navrch, démonem ovládaný Wilhelm hledá zbývající 4 esence, v touze po nesmrtelnosti a větší moci, aby se stal plně čirým zlem na zemi a osvobodil tak boha Zlatého hada. Karty byly rozdány a kolo osudu se již točí, kdo nakonec zvítězí ? Najde se král Arnulf a někdo, kdo mu pomůže zastavit krutost císaře Wilhelma? Najde se někdo, kdo zabrání temnotě a zlu zničit Asturskou říši?