Děj se odehrává v okolí vesnic Ravnberg a Černobor, nacházejících se na území Severního království, nedaleko hranice s Asturskou říší.


Ve městě se nachází několik protřelých veteránů, kteří nad vámi budou ze začátku držet ochrannou ruku, do jejichž služeb se zavážete a kteří vás budou vyučovat umění, které jste si zvolili. (Jedná se většinou o CP potřebné pro počáteční fungování města, průběhem hry se situace bude měnit)

Pouze padající vločky sněhu za zubatým cimbuřím a plápolavé světlo krbu mi dělaly společnost v prosté komnatě na vrcholku věže. Bouře mlátila okenicemi a ohýbala vršky borovic rostoucích hluboko pod hradem. Proč král Severního království přijel se svou družinou na zpěněných uštvaných koních a vybral si ke své návštěvě nehostinný, v srdci skal ukrytý hrad, se mi honilo hlavou. Vím, že můj pán si hledí cti nade vše a skryté intriky jsou mu cizí, proto jsem byl zvědav, kdo je tajemná zahalená osoba, již jsem letmo zahlédl dříve, než mi král přikázal odebrat se s velkým džbánem čerstvě naražené medoviny, chlebem a sýrem sem, do této věže..

Náhle se vstupní dveře rozrazily a dovnitř vstoupil král oděný do ocelových plátů a vlčích kůží, následovaný postavou v těžkém černém plášti pokrytém vrstvou sněhu a jehličí. Z černé siluety se blyštila spona s erbem Asturie…

Návštěvník shodil kápi a jaké bylo mé překvapení, když usedl ke stolu a světlo ohně mu osvětlilo tvář a zbroj, ukrývající se do té doby pod příkrovem tmy – oním návštěvníkem byla Seveřanská dívka… jen se svým štítem a mečem se odvážila do těchto nebezpečných pohoří plných vlků a medvědů a nalezla nejpřísněji střežené místo hraniční obrany.… okamžitě si získala můj obdiv. Měla štěstí, v nastávající bouři by venku neměla šanci dočkat se rána.

Dlouho žena hovořila, tu a tam ukázala na nějaký pergamen s Arnulfovou pečetí ležící na stole a král s nakloněnou hlavou naslouchal a zavdával si medoviny stále většími doušky. Jak slova ubíhala, tím více se jeho tvrdá tvář, zocelená bezpočtem bitev a drsným severským podnebím, mračila. Král uhodil pěstí do stolu až dřevo zapraštělo a smetl pohár, jenž před ním stál. „Ta proradná krysa! Já věděl, že mu nemám věřit!“ Zahřmělo místností až jsem leknutím nadskočil „Přines další,“ poručil mi a já odešel, naplněn zmatkem a pochybami.

S novým pohárem v ruce jsem se chystal otevřít, když v tom do dveří někdo z druhé strany strčil, ty se prudce rozletěly a já upadl na podlahu. Zvedl jsem zrak a spatřil naši návštěvnici s výrazem plným zoufalství. Pohlédla na mne a poté mne udeřila. „Řekni, že jsem tě napadla, tak tě nebudou podezírat. Pro mne už záchrany není...“ Vyhrkla a utíkala chodbou. Cinkot její zbroje se nesl chladným nočním vzduchem… Cítil jsem, jak mi po hlavě stéká pramínek teplé krve, ale nemohl jsem nic dělat, pouze vytřeštěnýma očima zírat na obraz, jenž se mi naskytl otevřenými dveřmi…král mé země, hrdý, spravedlivý a milovaný, ležel na zemi u převráceného stolce, křečovitě si svíral hrdlo a skelný pohled prázdných očí upíral na stropní trámy věže. Marten II., muž Heleny Běloruké a král Severního království, byl mrtev.

Ve světě Esence se vyskytuje několik různých povolání, každé plní svoji část úlohy v tomto komplexním světě.

Nejběžnější povolání je bezesporu bojovník. Vzít do ruky meč může každý, narozdíl od znalosti magie nutné pro většinu ostatních povolání. Bojovníci však postupují společný výcvik jen z počátku, postupem času si totiž zvolí jiného mistra a specializují se na jednu z celkových šesti různých specializací. Krátké popisy specializací jsou zde:

Prvním typem jsou Válečníci, bojovníci, kteří se cvičí a zvládají bojovat s prakticky každou zbraní. Těžší zbraně a větší štíty jsou znakem Válečníka. Dokonalosti v ovládání zbraní dostáhli mistři Válečníci, kterým nedělá problém bojovat s obouručákem v jedné ruce a přitom se krýt pavézou.

Zaklínači jsou bojovníci, kteří se spřáhli s theurgy a ti je zasvětili do tajů psychické magie a démonologie. Zaklínači dokáži v boji z tohoto studia těžit a silou své vůle zvrátit i zdánlivě prohraný boj. Zaklínači se specializují na boj s démony či jinými stvůrami, ale vynikají i v boji s lidmi. Mistra zaklínače na první pohled nepoznáte, protože jeho síla se skrývá v jeho mysli, které jen málokdo dokáže vzdorovat.

Templáři kromě boje s mečem zasvětili svůj život studiu magie. Přestože neoplývají znalostí vyšší magie, jakou mají kouzelníci, vhodné zvolené jednoduché kouzlo může v boji protivníka překvapit nepřipraveného a následný sek mečem ukončí jeho trápení. Mistři templáři zvládají velké množství kouzel pro každou příležitost, která se jim může postavit do cesty.

Paladinové zasvětili svůj život víře a ta jim dává sílu v boji i mimo boj. Ovládají některá jednodušší kněžské kouzla na léčení, ochranu sebe a spolubojovníků a potírání stvůr zla. Mistrům paladinům je Bůh velmi nakloněn a zachrání je od smrti v boji.

Hraničáři se spoléhají v boji na pomoc přírody. V lese naleznou nejenom úkryt, který dokáží velmi dobře využívat, ale i nejrůznější bylinky. Díky těmto bylinkám může zdokonalit výrobu jedů a léčivých mastí, které získá od Farmáře. Hraničáři dále umí ochočovat zvířata a jsou mistři střelby z luku. Pronásledovat mistra hraničáře do lesa i ve značné přesile se rovná sebevraždě.

Berserkr je bojovník spoléhající na hrubou sílu a zanechávající za sebou jen spoušť. Berserkři nejsou vítáni mezi poklidnými obyvateli měst a proto se běžně sdružují do loupeživých band či se přidávají k armádám skřetů. Mistři berserkři jsou postrachem všech lidí, neboť jejich síla stále roste, až jsou nezastavitelní.

Dalším povoláním jsou Kouzelníci (nebo též mágové či čarodějové). Ti se ze začátku specializují na různé zpomalovací či znehybňovací bojová kouzla a samozřejmě i ochranu před nimi, ale i před zbraněmi. Zraňující kouzla se naučí, teprve až zvládnou kouzla základní. Pokud náhodou dojdou připravené kouzla či ztratí většinu Psychické vyrovnanosti, můžou bojovat dýkou a bránit se holí.

Knězové, ať už Kalada, boha vody, a Freye, severského boha, nebo Stříbrného draka, boha intelektuálů, jsou si velmi podobní. Všichni se zaměžují převážně na léčení, očištění od sil temna a ochranné kouzla, ale jsou platní i přímo v boji, kde můžou používat útočná kouzla (proti silám temna s větším účinkem) a požehnání zbraní. sami však bojovat příliš nemohou, neboť mají jen dýku, případně hůl.

Přisluhovači jsou další z řady magických povolání. Jsou to vlastně knězové Zlatého hada. Proto mají část kouzel kněžských, další a to nemalá část je útočného charakteru. A také nelze zapomenout na prokletí; proto jsou obyčejnými lidmi přisluhovači často mylně zaměňováni za ďábly či individua, která se nimi paktují. Rozdíl je však poznat pokropením svěcenou vodou.

Skřetové jsou již dlouho dobu, zejména v příhraničních oblastech, pronásledováni lidmi. Lidi a skřeti si jsou však velmi podobní, aspoň co se týče jejich Duše. Velké rozdíly jsou ve vzhledu a tělesné stavbě, a to nejen mezi skřety a lidmi, ale i mezi různými poddruhy skřetů. Existuje celkem pět podruhů. Mo'mot, v překladu nosič, Fal'sa = lovec, Ta'ret = kovář, Mu'tag = voják a posledním poddruhem jsou šamané. Křížení mezi poddruhy je možné, je však trestáno smrtí. V rámci Esence bude možné mezi prvními čtyři kastami přecházet, neboť nejsou silově vyrovnané.

Šamané jsou duchovní vůdci skřetího národa, celkově mají pět stupňů podle kasty, o jejichž duše se starají. Šamanská kouzla jsou převážně aurálního charakteru a vedle toho mají i několik schopností typických spíše pro své svěřence z příslušné skřetí kasty, než pro kněze, za které by je šlo s přivřením očí považovat.

  • Farmář - řemeslo pro lidi, kteří se rádi starají o rostoucí úrodu či hospodářská zvířata. Pěstování je hlavní zdroj farmářovy obživy. Oproti ostatním řemeslům má farmář méně práce, musí však chodit na pole, když je úroda uzrálá, ne když se mu to hodí, neboť pak novou úrodu zasadí později, než by mohl. Farmář však kromě obilí pěstovat i jiné rostliny, jitrocelem počínaje a mandragorou konče. Tyto rostliny pak může použít při výrobě různých lektvarů, ať léčivých, tak i jedů.

  • Horník - kutání štol a hledání drahých kamenů, to je náplní práce horníka. Přestože každý může těžit v dole, horník je pro chod dolu nepostradatelný, neboť jen on dokáže důl rozšiřovat, když se vytěží. Navíc jen horníci dokáží z vytěžených surovin odstranit hlušinu, čímž se surovina nejen odlehčí, ale i stoupne na ceně. Na úpravu surovin potřebuje speciální budovy. A jako specialitku může horník z některých surovin, co vytěží, vyrábět různé pyrotechnické výrobky.

  • Kovář - hlavní výrobce zbraní a zbrojí. Tímto krátkým popisem však jeho využitelnost nekončí. Kromě výroby zbrojí je dokáže i opravovat, dále dokáže z železné rudy vyrábět čisté železo a možná pak získá i možnost vyrábět ocel. Toto řemeslo potřebuje člověka dochvilného, neboť roztopená pec nutná pro práci velice rychle chladne.

  • Stavitel - náplní práce stavitele je stavba budov. Na základní budovy potřebuje pouze dřevo a slámu, na lepší budovy i vápno a na hradby a hrady, které také dokáže stavět, i kamení z kamenolomu. Každá stavba je jedinečná a stavitel by k tomu měl takto přistupovat - čím ozdobnější stavbu postaví, tím lépe se bude obyvatelům v ní spát. Na stavbu budov je zepotřebí dřevo, proto stavitel dokáže i těžit dřevo a na pile ho zpracovávat na desky či jiné výrobky ze dřeva.

Církve se dělí na světlé, přírodní a temné.

Světlé

Vyznávají jediného dobrého boha, který stvořil nebe, zemi i věci, které je mají pokoušet - démony a magii. Těm je radno se nejen vyhýbat, nýbrž je nutno je potlačovat! Vyznavačům dobra se v našem světě daří především ve velkých městech, kde si staví rozsáhlé svatostánky. Nejmoudřejší, jež se nazývají kněží, uchovávají též veškeré vědění lidstva a snaží se o celkový harmonický rozvoj společnosti. Též jsou ochránci víry.

Prostí lidé a seveřané stále věří v sílu severského válečníka a paladina Freye. Učení mágové, měšťané a vrchnost ale přešla na víru , že se v podstatě jedná o Stříbrného draka a postavě „hrdinského opilce“ Freye se otevřeně vysmívají. Umírněnější je postoj stoupenců boha vody Kalada, kteří jsou známi svou tolerancí, ochranou přírody, chudých a nemocných, ačkoli někteří zlí jazykové tvrdí, že Kalad náleží k pohanským přírodním božstvům, protože jeho kněžím není zatěžko při plnění svých úkolů spolupracovat i s druidy.

Přírodní

Věří ve více božstev (či spíše všemocných duchů země, války, oblohy atd.). Většinou se jedná o nejrůznější šamany, druidy a léčitele. Některým jde jen o vlastní blahobyt. Přírodní věřící, narozdíl od vyznavačů dobra, vyhledávají spíše ticho lesa, kde mohou lépe naslouchat hlasům svých bohů.

Mezi tato božstva patří v první řadě nejrůznější lesní duchové a polobozi, mezi druidy je pak v oblibě bohyně Země Nathys.

Temné

Vyznavači smrti a zatracení. Existuje místo, kam se mohou dostat zbloudilé duše. A na tomto místě žije mocná (snad astrální) bytost, kterou z nepochopitelného důvodu zajímá životní energie inteligentních zkažených bytostí. Ty se pokouší získat všemožnými úplatky. A je dost těch, kteří na její mámení kývnou. Důvody jsou různé - touha po moci, zkaženost jedince, touha po pomstě způsobená ztrátou milovaného člověka nebo naděje, že se z dobrého služebníka jednou stane „nižší démon“ a bude moci škodit dál. Každopádně všechny tyto věci vedou k zatracení jejích duší a velikým škodám na našem světě.

Do této kategorie spadají nejrůznější církve vyznávající temné polobohy, církev Zlatého hada, církve upírské, vlkodlačí a nekromantské.